Session 9 (2001)
Režie: Brad Anderson
Hrají: David Caruso, Paul Guilfoyle, Josh Lucas, Peter Mullan
Hodnocení 8/10
Když se parta dělníků sejde v opuštěném blázinci za účelem jakýchsi oprav, může to dopadnout všelijak. Když se pak k rozsáhlému komplexu opuštěných budov vztahuje příběh pacientky, kterou sexuálně zneužívala celá její rodina, je zaděláno na velký problém. Situaci neusnadňují ani nevyřízené účty mezi jednotlivými aktéry, stejně tak jako šibeniční termín jednoho týdne, během něhož musí být práce hotova.
S horory všeobecně má mnoho lidí problém. Řezničina za každou cenu na úkor logiky a poutavosti dějové linie, bývá nejčastějším důvodem, proč ne každý filmy z tohoto ranku vyhledává. Ačkoliv se o Session 9 coby o hororu mluvit dá, docela jednoznačně jej zařadit nelze. Potoky krve tady zrovna netečou, hromady uřezaných rukou, nohou nebo hlav bychom tady taky očekávali marně. Víc než klišovité kulisy vstupuje do hry genius loci opuštěného ústavu pro choromyslné. Lze dokonce říct, že je to právě tísnivá atmosféra rozlehlých sálů a nekonečných podzemních chodeb, která ve snímku hraje hlavní roli.
Režisér Brad Anderson (Mechanik) při natáčení vsadil na užití digitální kamery, minimum efektů a absenci velkých hereckých hvězd. David Caruso u nás známý především coby detektiv ze seriálů Kriminálka New York a Miami, tady platí patrně za tu nejznámější. Za málo peněz hodně muziky, dalo by se říct. Ovšem právě minimalistický přístup včetně stěží uchopitelného hudebního podkladu potvrzují, že méně je někdy více. Scénárista navíc rozepsal charaktery postav tak, že divák dobrou polovinu filmu neví, ke které z nich se přiklonit. Těká z jedné na druhou, ve snaze najít aspoň náznak chování, se kterým by se bylo možné ztotožnit. Jenže na takovém principu Session 9 nefunguje. A tak, zatímco divákova pozornost přelétá z jedné figury na druhou a sleduje, jak se odkrývají další a další nevyřešené problémy z minulosti, události pozvolna začínají dostávat spád. Ubíhající dny ze striktně vymezeného týdne lze chápat jako symbolické odpočítávání času, který ještě zbývá.
Už ve chvíli kdy Session 9 vznikal, bylo patrně všem jasné, že z něj kasovní trhák nebude. Víc než surfování na výsluní slávy byl předem odsouzený k temným koutům obchodů a mnohamilimetrovým vrstvám prachu. Na to, aby se stal masovou záležitostí, je málo velkolepý, málo šokující a naopak možná příliš psychologický. Naštěstí platí, že kdo si ho bude chtít najít, jistě si ho najde.
Ondřej Michal
