Zrcadla (2008)
Režie: Alexandre Aja
Hrají: Kiefer Sutherland, Paula Patton, Cameron Boyce, Erica Gluck, Amy Smart
Hodnocení: 5/10
Opuštěnou chodbou metra běží uniformovaný muž. Zašpiněný obličej se topí v potu, oči vyzařují hrůzu. Doběhne k zamřížovanému východu. Nic. Mříž je zamčená. Běží chodbou dál. Hasicím přístrojem vyrazí dveře. Stane v místnosti plné plechových skříní. Zářivky na stropě se pozvolna problikají až do úplného světla. V zrcadle na zdi se objeví odraz vyčerpaného běžce. Zrcadlo začne praskat a odštipují se velké kusy skla. “Prosím, ne” šeptá muž. “Nechtěl jsem před tebou utéct.” V zrcadle se objeví jeho odraz třímající jeden z dlouhých střepů. Přiloží si jej k hrdlu a pomalu po něm přejíždí. Skutečný zdroj odrazu v zrcadle však žádný střep v ruce nemá.
Z prvních minut Mirrors si lze vyvodit hned několik závěrů. Za prvé, že se zrcadly, která dala filmu název a která v něm hrají významnou roli, není všechno tak docela v pořádku. Vzhledem ke způsobu zobrazení úvodního “podřezu” pak současně vyplývá, že distributor v průvodním textu moc nepřeháněl, když snímek označil za horor. Potíž je v tom, že tahle krvavá filmová oblast jenom zřídka přichází s něčím přínosným a neokoukaným. Jenom málokomu se podaří překročit hranice žánrového klišé. Film za kterým stojí francouzský režisér Alexandre Aja (Hory mají oči, Noc s nabroušenou břitvou) mezi ně ovšem nepatří. Je otázkou do jaké míry na tom má podíl viny fakt, že stejně jako v případě jeho předchozí práce, se i tentokrát jedná o remake asijského filmu.
Příběh Bena Carsona, v podání Kiefera Sutherlanda, naplňuje všechny atributy klišé. Po nešťastné náhodě, kterou samozřejmě Carson nezavinil, je propuštěn ze služeb policie. Na krku mu kromě depresí a chlastu, zůstala ještě rozhádaná manželka se dvěma dětmi. Z nedostatku peněz a potřeby manželce dokázat, jak všechno zvládne, vezme místo nočního hlídače ve vyhořelém obchodním domě. Záhy zpozoruje nevysvětlitelné jevy a začne pátrat na vlastní pěst. Do toho typické bazírování na rodině, řada předvídatelných situací včetně lekacích scén, dělá z Mirrors až příliš průměrnou podívanou. Ztvárnění postavy hlavního hrdiny a závěrečná pointa celkový dojem do jisté míry zachraňuje.
Nemá smysl si cokoliv nalhávat. Zmíněný žánr byl vždycky převážně doménou filmových začátečníků, neumětelů nebo naopak odkladištěm vyhaslých hvězd. Mirrors takovou službu poskytuje právě Kieferu Sutherlandovi. Ačkoliv jeho sestup do nižších hereckých levelů začal už dávno před tím, je potřeba říct, že je to především on, kdo film drží nad vodou. Lze dokonce prohlásit, že bez Sutherlanda by se jednalo víceméně o propadák.
